Šťastné a veselé?

Trochu se podobám princezně Karrrolíně z pohádky O princezně, která ráčkovala. Neslavím čtvery narozeniny, ale dvoje narozeniny a dva svátky.

Kromě těch klasických, které zná a oslavuje asi každý, slavím ještě den, kdy jsem se jako dospělá nechala pokřtít, jako svoje druhé narozeniny, a Beátu jako svůj druhý svátek. Má to jednu velkou výhodu, a totiž tu, že s těmito dny nejsou spjaty žádné zvyky, tradice ani očekávání. Takže si je prožívám v tichosti, bez dárků a speciální pozornosti a jsou to pro mě rok co rok překrásné dny.

Podobně jsme to měli letos u nás i se Slunovratem. Beze všech hektických příprav, úplně spontánně jsme se sešli k tomu, co by podle mě mělo být skutečným smyslem těchto dní – uvědomění si hluboké temnoty kolem nás i v nás, odevzdání toho, s čím se nechci dále vláčet, a oslavy světla kolem nás i v nás, Boží milosti a lidského společenství.

A Štědrý den byl taková třešnička na dortu toho, co jsme společně vybudovali tři dny předem. Spousta legrace u převážně doma vyráběných dárků a minima jídla – čerstvě upečeného chleba, kyselice a kuby, žádný stres a žádná očekávání. Nikdy bych nečekala, že něco takového je možné prožít s dětmi, které nejsou už úplně děti, ale už téměř puberťáci.

Letos jsem tedy ani neposílala žádná přání k Vánocům. Prostě proto, že čím více se snažíme, aby byly Vánoce takové a onaké, aby byly dárky co nejkrásnější a jídlo co nejlepší a atmosféra ta pravá vánoční, tím méně dovolíme tomuto dni, aby byl takový, jaký zrovna je. Včetně smutku, blbé nálady, věcí, které potřebují zvědomit a oplakat, abychom se s nimi mohli rozloučit a náš stín mohli s sebou přinést do právě se zrodivšího světla.

Ale vzpomínám na Vás všechny, moji milí, a přeji Vám v tyto dny mnoho lásky a otevřenosti a odvahy pojmout do svého srdce i ty, se kterými zrovna nesouzníme. A taky v lásce přijmout to, co nepřijímáme na nás samotných. A kéž je nám svátkem každý den!