Svatojánské sušenky

Když je člověk především bylinář a má malou zahrádku, zahradníkem už jaksi není možné být.

Když totiž na záhonku vyroste nějaká bylinka, zvláště taková, která se sama objeví, vždycky jí dám přednost před zeleninou, kterou chci pěstovat já.

Takže nejdříve sklízím mladou kopřivu a z té přerostlé potom dělám celé léto jíchy. Potom přicházejí na řadu pampelišky - kořen a po nich list a květ, po nich už začíná přeslička a mezi nimi živoří ubohé sazeničky kadeřávku, hrachu a dýně.

Kolem svatého Jána přichází čas brutnáku, vrbovky, slézu a měsíčku, kteří se pravidelně vysemeňují, a to nemluvím o bylinkách, které jsou na zahradě trvale vysazené.

Neustále tedy chodím ze zahrady s plnými hrstmi něčeho, jen zelenina je v drtivé menšině. :-)

Vždycky jsem chtěla upéct podobné bylinkové sušenky a zítřejší slavnostní ukončení školního roku přineslo příležitost to konečně vyzkoušet. 

A tady jsou a já z nich mám radost. :-)

Tak zítra s vysvědčením si nezapomeňme uvědomit, že každý z nás je jedinečný a že vracet se za zahrady s plevely nemusí být nutně horší než vypěstovat super ředkvičku.

Každý má svoji cestu a nikomu nepřísluší ji jakkoli posuzovat ani hodnotit.

Krásné prázdniny vám přeji!