Svoboda versus zodpovědnost

Krásný den!

To nás dnes čeká výbušné téma, že?

Už jen ten titulek s "versus" uprostřed.

Tak to nyní máme.

Takhle to máme se spoustou věcí, že se vzájemně vylučují.

A dokonce prohlašujeme, že člověk by měl obětovat část své svobody ze solidarity k druhým.

A jak to vidím já?

Svrchovaná svoboda a absolutní zodpovědnost se navzájem nevylučují.

Naopak.

Svrchovaná svoboda a absolutní zodpovědnost se navzájem podmiňují.

Jak to?

Na určité úrovni vědomí lidská bytost prožije uvědomění, že je vším. Že není ohraničená lidským tělem, egem ani časem. Že je samotným Bytím, nesmrtelným, vševědoucím a milujícím.

To s sebou přináší pocit obrovské svobody. Není třeba se bát o svůj život. Není třeba vůči nikomu ani ničemu bojovat. Vždyť jsem to přece já sama!

A s tím právě přichází absolutní zodpovědnost.

Není možné se obohatit na úkor někoho jiného. Není možné být k někomu jinému zlý a krutý. Nebo třeba jen lhostejný. Není možné se tvářit, že se mě něco netýká. I ten nejmenší kamínek na cestě se mě týká! 

Pokud toto není v rovnováze, potom je fajn podívat se, zda nemáme skutečnou svobodu a skutečnou odpovědnost zastřenou nějakými koncepty. Zda za boj za svobodu neschováváme nejrůznější strachy (strach ze strachu, strach z toho, že mě bude někdo ovládat, strach z ponížení), zda zodpovědnost nezaměňujeme za manipulaci, obětování se, strach být viděn a neudělat chybu.

Udržet balanc není tak těžké, protože to všechno zajistí Láska. Láska sama.

Život je vlastně velmi, velmi jednoduchý. Děje se, pak končí a přelévá se do jiné formy a pokračuje dále. Teď a teď a teď.

Jen my ho komplikujeme svými strachy, koncepty, odporem.

Dokud budou svoboda a zodpovědnost jen koncepty v našich hlavách, budeme se v nich plácat, bojovat proti sobě, osočovat se a nikdy si neporozumíme.

Skutečně žitá svoboda a skutečně, bytostně žitá zodpovědnost jsou jediným řešením jakékoliv životní situace.

Je to cesta k pravdě v našem nitru.