Na našem webu používáme cookies.
Některé z nich jsou k fungování stránek nezbytné, ale o těch ostatních můžete rozhodnout sami.
Blog
Včera jsme měli ve Škole Na Radosti besedu na téma Moudrost traumatu.
A když jsme s kamarádkou, s níž jsme besedu vedly, jely domů, řekla jsem jí, že už se asi budu věnovat něčemu jinému než traumatu, že trauma už je snad dostatečně profláklé.
No a potom jsem přišla domů...
Plná adrenalinu z přednášky, takže jsem nemohla usnout a sedla k počítači.
A tam na mě vykoukla kauza diplomu s prasátky.
Kdo nevíte, oč jde, článek je zde.
A tak jsem jen tak pro zajímavost nahlédla do komentářů.
Vybírám namátkou, zdaleka ne ty nejhorší komentáře:
Chudinky dětičky. Příšte tedy učitelka vezme lopatku,kostě,hadr a po budulínkovi to uklidí aby nepřišlo k újmě.
Chci vidět tuhle rozmazlenou generaci až jednou nastoupí do zaměstnání. Vlastně nechci. To neříkám co budou dělat až založí rodinu a budou muset řešit mnohem horší a složitější situace.
Aby se chudinky nerozplakali, chuděrky jedny.
Dneska má každé dítě ze všeho traumata. To jsou domácí úkoly, příprava do školy, špatné známky.... Dětičkám musíme dávat jen pozitivní hodnocení na všechno, nepřepínat je ve škole a hlavně nic po nich nechtít. Jen co je to příprava na život... Však ani rodiče nesmí vychovávat děti, aby nemělo náhodou traumata.
Nechápu, proč je kolem toho takový humbuk. Náhodou je to výchovné a i vtipné. Stěžující se rodiče by se měli spíše více věnovat domácí výchově, zřejmě ji hodně zanedbávají. Kdybych ten diplom ve svých školních letech dostal já, asi by mě rodiče ještě vynadali a řekli by, že mi to patří.
Všimněte si, že téměř nikomu nedošlo, o co skutečně šlo. Že nešlo o nepořádek, ale o to, že učitelky před ostatními spolužáky tyhle děti zostudily a ještě je naváděly, aby je veřejně ponížili a lynčovali.
Jestli se tahle zpráva zakládá na pravdě, nevím, ale čtení diskuse pod článkem pro mě byla velmi smutná zkušenost.
Uvědomila jsem si, kolik lidí si vůbec není vědomo svých zranění, znecitlivění a odpojení a nevědomky je přenáší dále.
Ano, mnoho z nás bylo "vychovaných". Když si máte vybrat mezi řemenem, studenou sprchou nebo stáním na hanbě a poslušností, samozřejmě budete poslouchat. Na první pohled tedy tyto metody vypadají, že fungují. A na rozdíl od laskavé vazby, naslouchání a snahy o porozumění jsou poměrně časově nenáročné. Ale potlačený člověk není totéž jako člověk, který je laskavý, ohleduplný, pracovitý, protože si v sobě uchoval lidskost a vnímání smyslu.
Jen se podívejte, kolik lidskosti je v těch komentářích.
Ano, můžeme být hrdí, co všechno jsme přežili. Plácat se po ramenou a bít se v prsa.
Ale trauma je slyšet v každém našem slově, v každém našem postoji, v našich zavřených srdcích.
Když jsme to zvládli my, zvládnete to taky.
Takhle mluví trauma.
