A teď už prakticky

Jak jsem avizovala v předchozím textu, vnesme do té všeobjímající lásky trochu praxe.

Předpokládám, že svou lásku, účast, soucit projevujete praktickou pomocí potřebným.

To je základ, protože - po ovoci poznáte je, že.

Je ale dobré tady nezůstat a pokračovat dál.

Téma, které je teď ve vzduchu a žádá si pozornost, je agrese, útok, silnější proti slabšímu, narušení suverenity, zneužití.

Protože vše je se vším propojené, je to velká šance podívat se, zda a jak tato témata udržujeme v kolektivním poli živá my sami.

Můžeme začít na té nejobecnější úrovni. 

Náš vztah ke světu. K Zemi. K slabším lidem. Zvířatům. 

Je nějaká oblast, kde se i my chováme jako predátoři? Víme, že naše oblečení a boty neušily děti nebo ženy, které nemají dostatek peněz ani na to, aby měly svůj domov? Víme, odkud a od koho pochází předměty, které si kupujeme?

Jak se chováme k Zemi? K půdě? Jak to máme s plevely a škůdci? Je boj s nimi naší první odpovědí nebo hledáme i jiné cesty?

Jak se chováme k vodě?

Jak se chováme k lidem, kteří pro nás osobně nemají žádnou hodnotu? K prodavačkám, pošťákům, uklízečkám? Jak se chováme k menšinám? K anonymním lidem na sítích? K dětem? 

A naopak - dokážeme se za sebe postavit? Ohodnotit se? Být vidět a slyšet? 

Jak dovolujeme lidem, aby se chovali k nám?

A pojďme do našich rodin.

Jak se chováme ke svým dětem? Kdy a jak se uchylujeme k vyjádření z pozice síly místo lásky, trpělivosti a soucitu? Vnímáme je jako rovnocenné bytosti? 

Jak se chováme ke svým seniorům? 

A k domácím mazlíčkům?

V jakých tématech sklouzáváme k boji a mocenským hrám?

Kdy hrajeme agresora a kdy oběť?

A nakonec ještě hlouběji.

Jsou nějaké části v nás, které nepřijímáme a bojujeme proti nim?

Je něco, co odmítáme?

Je něco, co nás ovládá?

Jaký máme vztah ke svému vnitřnímu dítěti? Máme s ním kontakt? Nasloucháme mu? 

Na všech těchto úrovních se odehrávají stejné mocenské hry jako na úrovni mezinárodní.

Nejsme tak bezmocní, jak si myslíme.

Skončeme hry na agresora a oběť.

To je skutečný mír.