Tichý advent…

Jednou před lety se mnou  moje babička sdílela vzpomínku na svoji maminku. Maminka seděla u kamen, babička jako malá holčička byla k ní přitisknutá na klíně, maminka přikládala a zpívala písničku.

Tolik lásky a něhy a nostalgie bylo v té vzpomínce, kterou si babička nesla ve své paměti přes 80 let… A já jsem si uvědomila, že to není žádná bombastická událost, žádná velká akce, ani významný den, památná chvíle, skvělý dárek. Byl to jeden z nejobyčejnějších okamžiků, kterých nám denně mezi prsty uniknou desítky.

Teď o adventu se s krásnými i méně povedenými akcemi roztrhl pytel. A mně vždycky blikne před očima tahle babiččina vzpomínka a zastaví mě. Zážitků, byť sebekrásnějších, je víc než dost. Pojďme společně čekat. V tichu, pokoře, a tím nejobyčejnějším způsobem. Takovým, jakým se narodil Ježíšek na tento svět.

Věnec, na něm čtyři svíce

těšíme se na Vánoce.

Každý týden jednu svíčku

zapálíme pomaličku.

Světla bude přibývat,

my se budem usmívat.

Víte proč? Já to vím:

narodí se Boží Syn.