Už zase můžeme...

Před mnoha měsíci jsem vstoupila do školy kněžek bohyně Živeny. 

Ne, nestála jsem o další nálepku ani nic, s čím bych se do budoucna identifikovala.  

Chtěla jsem hlouběji poznat moudrost dávných věků a otevřít se vzpomínkám na ně. 

Nechat skrze sebe oživit vzpomínky na dávná ženská mystéria, hluboké napojení na Matku Zemi a posvátnou tělesnost a cykličnost. 

Každé naše setkání pro mě bylo příležitostí, jak uvolnit starou bolest z dávných dob a znovu stanout ve zdravém a posvátném sesterství. Ve své síle, viděná i v tomto aspektu. Žena - nositelka a zprostředkovatelka hlubokých a léčivých rituálů a mystérií.

Naše poslední setkání se blíží a s ním závěrečná iniciace. A s tím přichází rozechvění, radost i vážnost okamžiku, protože sliby jsou něčím, co se vpisuje do historie naší duše.   

Dnešní den byl speciální, protože jsem jej věnovala šití slavnostních šatů na iniciaci. Každý steh byl vědomý, ušitý s vděčností, že už zase můžeme svobodně projevovat všechny své polohy. 

Kéž se tohle vědomí rozšíří do celého světa!