Uzdravení z traumatu

Jakkoli považuji za trestuhodné dělat pokusy na zvířatech, které jsou povětšinou zbytečné, dneska bych s vámi výsledek jednoho takového pokusu ráda sdílela.

Vědci pracovali se třemi skupinami kuřat. Kontrolní skupinu nechali zcela být a dvěma skupinám kuřat přivodili stresovou zkušenost (můžeme ji nazvat traumatem). Kuřátka drželi v ruce tak dlouho, dokud u nich nedošlo k zamrznutí. To je jedna z instinktivních reakcí našeho plazího mozku na nebezpečí, pokud nelze utéct ani zaútočit. Zvířata a malé děti mají ve své genové výbavě zakódovaný způsob jak se následků traumatu zbavit. Je jím třes. Kačeři po hádce na rybníce instinktivně zamávají křídly, pokud antilopa unikne lvovi, který se ji pokusil ulovit, roztřese se a po pár minutách se pokojně vrátí ke svému stádu a pase se dál. Psychologové z válečných zón popisují to samé u malých dětí. Postupem času se ale v procesu socializace naučíme, že máme v sobě tyto instinktivní reakce a vlastně i jakékoli vypjaté emoce potlačovat. K čemu to vede?

Vraťme se zpátky k pokusu na kuřátkách. Vědci nechali jednu skupinu kuřat trauma vytřást, druhé v tom zabránili. Poté všechny tři skupiny vystavili další traumatické zkušenosti – dali je nádoby s vodou, v níž měly plavat. Asi nepřekvapí, že nijak netraumatizovaná kuřátka se snažila plavat déle než skupina kuřátek traumatizovaných bez následného třesu. V téhle skupině se některá z nich ani nepokoušela plavat a klesala rovnou ke dnu. Velkým překvapením byla ale skupina traumatizovaných kuřat, která měla možnost svoje trauma následně vytřást. Byla ze všech skupin nejhouževnatější a nejvytrvalejší.

David Berceli, autor knihy Revoluční metoda uvolňování traumatu, tvrdí, že trauma k zvířecímu i lidskému životu patří a jako takové není zkušeností, která by nás měla celoživotně negativně poznamenat. Trauma může naopak být zážitkem, jenž nás posílí, zocelí a vnitřně promění. Každý z nás nějaké zažil a jeho následky může v sobě nést dodnes – třeba se bojí vody poté, co se v ní topil, má noční můry, deprese nebo potíže s krční nebo bederní páteří či v oblasti podbřišku. Kromě následného terapeutického ošetření traumatu je dobré přidat ještě metodu, která umožní, aby se následků traumatu zbavilo i tělo samotné. Jednou z takových metod je právě umělé navození třesu. Poprvé je dobré projít jí s terapeutem, který umí tělo ve třesu podpořit, ale pokračovat může každý doma sám – tak je tato metoda jednoduchá a bezpečná. Ve své praxi ji používám společně s dalšími technikami práce s tělem docela často a ráda. Je mnohem kratší než Cesta, někdy je doprovázena emocemi, někdy ne, takže je méně náročná a lidem je většinou velmi příjemná. Pokud máte v nějaké části těla zatuhliny, potíže s ženskými orgány, střevy, astma nebo jste prodělali nějaké trauma, které se vám stále vrací, zkuste řízený třes. Vaše tělo vám za něj bude vděčné a zkušenost, která vás kdysi oslabila a poškodila, se integruje takovým způsobem, že pro vás bude posilou do dalšího života.