Věda na chatrných základech

Včera jsme se v hojném počtu sešli ve žďárské knihovně, abychom společně prožili dušičkový podvečer a sdíleli příběhy a prožitky týkající se plně prožitého života smířeného se smrtí.

Atmosféra byla nádherná, sdílení silná, mnoho slz ukáplo a vznikl tak krásný pocit sounáležitosti a naděje.

Ani mi nestačily knihy k prodeji. :-)

Mluvila jsem tam také o tom, že jsme jako civilizace zatím nezvedli jednu hozenou rukavici. 

Zatím jsme se neodvážili zrevidovat svůj vztah ke smrti.

Neuplyne snad jediného dne, kdy by nebyla publikovaná nějaká statistika, dvojitě zaslepená studie, metastudie či analýza.  Navzájem se jimi bombardujeme, oháníme se jimi při vyhlašování dalších opatření i při jejich nerespektování.

Napadlo ale někoho, že celá tahle hypervědecká argumentace stojí na zcela nevědeckém základě?

Že vychází z toho, že smrt je špatná, nežádoucí, je to selhání, kterému je třeba se za všech okolností vyhnout?

Napadlo vás někdy přemýšlet nad tím, jak jsme k tomu závěru jako civilizace přišli?

Je tu přeci mnoho dalších variant, jak můžeme o smrti smýšlet.

Stejně vědecky nepodložených, avšak stejně relevantních.

Když pominu tu, která je nejblíže mému prožívání života a světa, totiž že je to návrat domů a posvátné završení života, možná stojí za to vzít v úvahu i postoje těch, které tak vehementně chráníme. V nedávném rozhovoru mluvila Simona Bagarová, která se už 15 let věnuje intenzivně péči o seniory, a zmínila, že v domově seniorů, v němž právě v době covidové dobrovolničila, nebyl nikdo, kdo by se bál covidu a potenciální smrti. Velkou bolest a roztrpčení však přinesly zákazy návštěv a nemožnost vídat své blízké.

A tak budu znovu a znovu mluvit o smrti, kamkoliv budu pozvána, kdokoliv projeví zájem naslouchat.

Co kdybychom se v diskusích ponořili hlouběji, než jsou fakta?

Člověk, byť to nerad slyší, není bytost racionální, ale emocionální.

Jaké emoce jsou v podhoubí toho všeho?

Čeho se bojíme? Co nechceme vidět?

Kdyby nám žádné opatření, žádné očkování ani žádná statistika nemohly nikdy zaručit, že nezemřeme, jaké pocity by s tím přišly? 

Co je to právě u vás?