Voda má

Tenhle článek si říká o bludný balvan. Vím, vím...

A přestože se mi asi nedostane tohoto prestižního ocenění, které by mě vyneslo po bok profesora Berana, do něhož jsem se během epidemie platonicky zamilovala a díky němuž jsem se stala samozvanou odbornicí na imunologii, jelikož jsem s ním nepropásla jediný rozhovor, nedá mi to a musím ho i přesto napsat.

Ostatně, bludný balvan kvůli výrokům o vodě obdržel už Jaroslav Dušek, takže už není nic, čím bych překvapila. 

Chtěla bych s vámi ale něco sdílet.

Před dvěma lety touto dobou slavila prostřední dcera Hanička 10. rok svého života. Uvítali jsme ji rituálem, jehož se účastnila moje kamarádka Evča, jež se tímto stala Haniččinou kmotrou. Hanička od ní dostala tento krásný obraz a k tomu vodu z Turzovky společně se vzkazem Panny Marie, který se váže k tomuto místu, totiž že každá voda je léčivá.

Už dva roky o tuto vodu pečuji, přilévám ji do malovaného džbánu, z něhož potom pijeme, nosím ji na nejrůznější výjimečné události, udržuji její kontinuitu. A učím se den za dnem o zázraku, kterým je. Že za celou existenci žádná voda neubyla, ani nepřibyla. Že je to stále táž, vzácná, moudrá, starobylá i mladičká a jiskrná.

Myslím, že zatím jen málo tomu mystériu rozumím, a těším se, co mě voda v nejrůznějších podobách ještě naučí.

Je to bytost, učitel, laskavá pečovatelka, dravá i trpělivá síla, něha, vášeň, plynutí, zdraví.

A ještě mnohem, mnohem víc.