Začneme od Adama

Vlastně Evy.

Tedy Martiny.

Setkala jsem se s ní před několika lety. Nevím o ní téměř nic. Nevím, odkud byla, kolik jí bylo let, nevzpomenu si už ani na její příjmení. Ostatně, ona sama jej už dlouho nepoužívá.

Naše setkání trvalo jen pár desítek minut a už nikdy jsme se naživo neviděly. Její příběh byl ale natolik strhující a její osobnost tak silná, že jsem na ni nikdy nezapomněla. Sem tam se mi připomněla milým mailem nebo fotografií a já jí na její cestě držela palce a věřila v její uzdravení.

Nepřišla na ničí doporučení, neměly jsme společné známé, nic takového. Nějakým záhadným, racionálně těžko vysvětlitelným způsobem jsme se však propojily natolik, že jsem se za pár měsíců dozvěděla o tom, že zemřela na rakovinu, s níž se celé roky léčila. Od ženy, kterou jsem od toho telefonátu rovněž neviděla ani neslyšela.

Díky ní jsem si však uvědomila jednu věc – že podobně jako mně Martina zasáhla do životů mnoha dalších lidí. Vnímala jsem, že její pobyt tady na Zemi – jakkoli byl podle našeho navyklého posuzování krátký – byl neuvěřitelně bohatý, plodný a smysluplný.

Přála jsem si, aby tohle její poselství, ať již bylo vědomé, nebo ne, nezaniklo.

Toužila jsem na její památku vytvořit něco, co ho ponese dál.

A tak jsem začala psát. Bez plánu, projektu, jen v důvěře, abych byla vedená, pokud se má tohle poselství zhmotnit do knihy.

Tvořila jsem tak asi rok, až jsem se v tvůrčím procesu úplně ztratila. Nevěděla jsem kudy dál, jestli vůbec pokračovat, a tak na dlouhé měsíce skončil celý projekt ve virtuálním digitálním šuplíku.

V jednu chvíli se ale objevil anděl v lidském těle, který mě podpořil v tom, abych v psaní pokračovala.

A v den, kdy jsem znovu usedla k počítači a k příběhům se vrátila, mě čekalo obrovské překvapení. Na terapii ke mně přijela žena, která žije s jejím bývalým přítelem. Jako bych dostala podporu a posilu, abych celou knihu dopsala.

Nemusím asi dodávat, že ani o ní jsem už nikdy neslyšela.

Nad tím, komu bude tahle kniha věnovaná, jsem nepřemýšlela ani chvilku.

PS: A kdo je ten anděl v lidském těle, díky kterému není z knihy jen torzo v počítači?

O ní zase příště…