Žiju si jako v pohádce

Velice by mě zajímalo, kdy došlo k onomu velice zvláštnímu významovému posunu slova pohádka, ale krk bych dala za to, že to bylo v době, kdy lidé přestali pohádkám věřit jako příběhům s hlubokou pravdivostí a velmi zásadním posláním pro každodenní život.

Říkat, žije si jako v pohádce, a myslet tím nějakou selanku, kýčovitý obrázek s tématem „A žili šťastně až do smrti“, může snad jen ten, kdo nikdy žádnou pořádnou pohádku neslyšel. Nevím, co idylického může být na tom, strávit půl pohádky v nějakém strašlivém zvířecím prokletí, trmácet se celé týdny kamsi do neznáma od Slunce k Měsíci, trpět hladem a žízní a čekat, jestli si mě Slunce nebo Vítr nedají jako zákusek po večeři, nebo snad žít střežená na zámku dnem i nocí, aby se nenaplnilo nějaké hrozivé prokletí vyřčené nad mojí kolébkou před šestnácti lety.

A tak bych tady ráda vrátila slovu pohádka jeho původní význam. Jaké to je, vyladit svůj život do pohádkových principů? Jaké to vlastně je, žít život jako v pohádce?

V důvěře v dobrý konec všeho bytí, ve víře, že milost a pomoc jsou tu stále k dispozici, pokud jsme ochotni nechat se vést a pomoc přijmout. A také v připravenosti každý okamžik svého života se zastavit, změnit své plány, vykonat, co je třeba, a dovolit, aby se stalo, co se má stát. Nespěchat tolik za princeznou, když za bukem hoří mraveniště a krkavci potřebují nasytit. A takto žít svůj život jako v pohádce – nejen notoricky známou poslední větu, ale celý pohádkový příběh se všemi jeho peripetiemi a bolestnými okamžiky.

V životě, který se žije jako v pohádce, je dovoleno dělat chyby, spoustu chyb, selhávat, dokonce naprosto nehorázně opakovaně neposlechnout své moudré průvodce, a přesto to zkoušet znovu a nevytvářet kolem svých selhání žádné příběhy o tom, že nejsem dost dobrý nebo že svět je nespravedlivý.

A tohle všechno do okamžiku, kdy pochopíme, že žádná chyba neexistuje, že dokonce žádný pohádkový nepřítel neexistuje. Prožijeme se pohádkou až za všechny příběhy a jako směrovka do světa za nimi nám zůstane pohádkové povzbuzení. Jaké?

Všechno nakonec dopadne dobře. A pokud ne, tak to ještě neskončilo. :-)

(2015)