Změna paradigmatu

Dnes jsem byla na úřadech odevzdávat daňové přiznání a všechny ty různé přehledy a lejstra.

Na zdravotní pojišťovně mi velice milá a laskavá paní nabídla, zda bych v rámci dne vody nechtěla od nich přijmout lahev vody a vyfotografovat se u toho.

I já jsem na ni byla laskavá, nicméně poukázala jsem na to, že ochrana vody a úcta k ní by se měla asi vyjadřovat jinak, než že ji zdarma rozdávám v miniaturních plastových lahvích a pořizuji u toho fotodokumentaci.

Nakonec jsme se dohodly, že se nechám vyfotografovat, ale se skleničkou pitné vody z kohoutku.

Vracela jsem se domů a říkala jsem si, že takhle si můžeme hrát na ekologii ještě hodně dlouho. Tak dlouho, dokud nebudeme rázně zastaveni.

Kamkoliv se podíváme, vidíme podobné flikování, záplatování, kosmetické úpravy.

Jen abychom u toho byli patřičně vidět.

Už před mnoha lety jsem se rozhodla, že bych se chtěla podílet na mnohem hlubší transformaci. Na změně celého paradigmatu.

Na změně uvědomění, kdo jsem já jako lidská bytost, co je Země a jaký je náš vzájemný vztah.

Na znovuvybudování pocitu posvátnosti a úcty k sobě samému, k ostatním lidským (a všemožným jiným) bytostem, k Zemi jako našemu domovu.

 Používám k tomu nástroje, které nás jako skalpel přivádějí k naší pravé podstatě - Enneagram pro nové paradigma podle Brandon Bays a Kevina Billetta a terapeutickou metodu Cesta. Být svědkem toho, když si lidská bytost vzpomíná na to, kdo doopravdy je, kdy vstupuje do své síly, je neuvěřitelně krásné.

Chcete-li o tom vědět víc, podívejte se na rozhovor, který jsem vedla opět s Marci Krškovou z Duhové houpačky. Bylo nám při něm moc dobře, tak snad bude i vám. V nejtěžších chvílích jsou totiž ukryty ty nejvzácnější dary.

https://www.youtube.com/watch?v=y122bqj6QSc