Zvítězí v novém roce zdravý rozum?

Myslím, že většina lidí, kteří si tento nadpis přečetli, by zřejmě odpověděla, že v to doufá.

Kde ale ten zdravý rozum je?

V kterém z těch mnoha statistických a vzájemně se vylučujících údajů?

V kterém z nesmiřitelných táborů?

Já osobně pevně doufám, že samotný zdravý rozum nezvítězí.

Proč?

Když jdeme na seminářích enneagramu a individuálních terapiích opravdu do hloubky, za "zdravý rozum", který dokáže zdůvodnit vše, začínají se ukazovat hluboko uložené strachy, které jsou skutečnou příčinou našeho chování a našich rozhodnutí.

Každý z nás má svůj specifický strach, který pro mnoho jiných nejen že nepůsobí děsivě, ale může dokonce vyvolávat úsměv na tváři. Pro nás je však hrůzou, která je často horší než smrt sama.

Tyto strachy nemůžeme vzájemně pochopit rozumem.

Ale můžeme jim otevřít srdce.

A pomáhat si jimi projít ke svobodě.

Je totiž skvělé, že se každý bojíme trochu něčeho jiného. Můžeme si tak být vzájemnou oporou.

Už jsem tu psala o straších, kterými jsem procházela já. Víte, co mi kromě mnohaletého tréninku práce s emocemi pomáhalo nejvíc? 

Chodila jsem je vyprávět mému muži. Vždycky jsem mu vylíčila nějaký katastrofický scénář, který se zrodil v mé mysli. On mě pozorně vyslechl a odpověděl: "Zajímavý. Takhle to teda necítím."

Bylo velmi úlevné vnímat, že to, co prožívám jako realitu, je pouhá emoce v mém nitru. S tím se dá přeci pracovat!

A tak jsem pracovala a můj muž mi dělal tichého svědka.

Když potom dostihly strachy jeho, měla jsem já už své strachy zpracované.

A byla jsem tam zase já pro něho.

Tak vděčná, že je jiný než já.

Tak šťastná, že si mnohdy nerozumíme a díky tomu jsme jako pár zůstali stále ve své síle.

To, že nejsme stejní, to že si možná nikdy plně neporozumíme, není chyba ani smůla.

Je v tom největší dar, ale je třeba jej správně uchopit.

Nerozumím ti, ale přesto otvírám srdce tvé jinakosti, i když mě může děsit.

Máš kvality a dary, které já nemám.

Jsi pro mne a svět darem.

Přeji si, aby v novém roce zvítězila láska.